TURNEROVO KRAJINÁŘSTVÍ A MALÍŘSKÁ TECHNIKA

Největší výzvou pro nás v projektu o Turnerovi bude nalézt témata pro naše fotografie. Jedna věc je finální vzezření a „turnerovská barevnost“, druhá, mnohem podstatnější věc je však příběh za fotografií, protože to je to, co Turnera tak odlišovalo od ostatních malířů jeho doby.

Turner jasně cítil, že je možné spojit topografii krajiny s idealizovanějším a kreativnějším přístupem. Hrad Dolbadern, Severní Wales, vystavený v Royal Academy téhož roku, je toho dobrým příkladem (postavy v popředí se účastní scény potenciálního násilí …). Právě tato schopnost animovat své krajiny nejvíce odlišuje Turnera od ostatních umělců jeho generace.

Kombinuje intelektuální a fyzické vjemy – reaguje na atmosférické podmínky, nutí nás pochopit společenské a historické souvislosti. Síla jeho krajinomalby spočívá v její schopnosti uchopit relativně nenáročná témata a propůjčit jim důstojnost spojovanou tradičně s klasickými nebo biblickými vyprávěními. 

Turner nikdy nebyl příliš ochoten nechat veřejnost sledovat ho při práci. Jednou z hlavních výjimek z Turnerovy preference pracovat sám bylo použití tzv. Dnů lakování na Královské akademii před otevřením výstavy, kdy si, jak se zdá, vychutnával svou ústřední roli mezi vystavujícími. Možná si tu scénu z filmu Mr. TURNER vybavujete – Turner několikrát přistoupí k obrazu, před zraky kolegů na něm cosi kutí a po odstoupení přihlížející uzří červenou tečku uprostřed moře…

Turner pracuje prostřednictvím konotací a narážek, kombinuje přírodní a vědecká pozorování s historickými a literárními odkazy, které spojují minulost a přítomnost, aktuální a symbolické. Obrázky, jako je tento, lze považovat za součást vznešené estetiky, zobrazující sílu a rozlehlost oceánu a teror, který může rozpoutat. I kdyby Turnerův přesný záměr neidentifikovali všichni, kdo to viděli, zobrazení divokých moří rozbíjejících čluny na kusy, u jeho současníků rezonovalo, i když si uvědomovali, jaká je daň z vraků lodí kolem britského pobřeží.

Po celou dobu byla jeho malba, konkrétně jeho práce s oleji, vystavena kritickému útoku, zejména jeho styl, připomínající pojetí impresionistů. Z útržkovitých poznámek zaznamenaných v dopisech nebo rozhovorech víme, že si byl velmi dobře vědom tohoto kritického přijetí, ale většinou svou práci a přístup k ní v reakci na kritiku neupravoval. Dnes můžeme tvrdit, že Turnerova ‚abstraktní šíře‘, která zaměstnávala jeho kritiky téměř od začátku jeho kariéry, je jedním z jeho největších darů pro potomstvo. To z něj však nedělá abstraktního umělce v našem moderním smyslu. Turnerova nepřesnost formy pochází z hlubokého přesvědčení, že působení světla je základem vize; rozvolnění materiálních struktur je tak založeno na jeho důvěře ve způsob lidského pozorování, ve schopnost zapojit naši představivost.

V Keelmen Heaving in Coals by Night je všechno energické. Stříbřitá stopa úplňku osvětluje levou stranu obrazu, ale je narušována umělým světlem pochodní vpravo, kde dělníci na noční směně pracují kolem uhelných košů na břehu. Po řece se pohybují plně naložené lodě, což zdůrazňuje, že průmysl nikdy nespí. V Benátkách se naopak zdá, že obyvatelstvo bylo svedeno životem dolce far niente, zahálí ve stále frivolnějším městě, izolovaném od modernizačních tendencí průmyslové Evropy. Jejich malebný oděv, který by mohl být historický i současný, naznačuje, že město je na sestupu. Naproti tomu na březích Tyne, bez ohledu na to, že Newcastle nebo Shields nemají žádné umělecké a architektonické dědictví, které by se dalo srovnávat s Benátkami, obyvatelstvo chápe, co moderní doba vyžaduje. Jsou součástí nového průmyslového paradigmatu; budou pracovat nepřetržitě; jejich energie, jejich svaly zajistí ekonomickou vitalitu Británie. 

Turner podnikl poslední cestu do Benátek v roce 1840 a vytvořil dva další obrázky, které lze také chápat jako meditaci o úpadku města. Jeden z nich, hřbitov Campo Santo na ostrově San Michele nabízí spojení smrti a rozkladu v kontrastu s bývalou ekonomickou silou Benátek, symbolizovanou celními úřady.

Mnozí považovali Turnerovo pozdější dílo, zejména jeho nedokončená plátna, za nejzajímavější. Waves Breaking against the Wind  je jednou z řady podobných studií, zobrazujících působení vln, pravděpodobně pozorovaných v Margate, jehož přístavní zeď a maják lze snad rozeznat v pozadí. Co dělalo obrazy jako tento obzvláště atraktivní, byla jejich zdánlivá modernost; nedostatek povrchové úpravy, kterou by Turnerovi současníci odsuzovali. Vypadaly stále atraktivně i v době, kdy impresionisté a umělci jako Whistler a Steer zkoumali světlo, barvu a vizi a přecházeli na volnější styl.

Tyto nedokončené obrazy a zejména mnohé akvarely navozují dojem, že Turner byl předchůdcem impresionistů, ale takhle jednoduché to není – a o tom příště.

V Liberci 24.3.2022

Zpracováno s pomocí „The Turner Book“, ISBN 1-85437-572-5