PŘÍBĚH VE FOTOGRAFII A JEHO VÝZNAM

Po dvou letech od zahájení a po vynucených koronavirových odkladech jsem konečně najel na plný plyn do příprav na projekt o JMW Turnerovi. Přemýšlel jsem, jak následující čtyři blogy, které si budete moci o tomto skvělém malíři přečíst, vlastně uvést. Když jsem se s odstupem znovu začetl do svých vlastních článků, zjistil jsem, že za ty dva roky jsem se i já sám názorově trochu posunul. Nakonec jsem se rozhodl pro krátkou úvahu o významu příběhu za obrazem.

Od roku 2015 systematicky zpracovávám projekty – nejdříve o spisovatelích, nyní o významných malířích. Vždy volím takové představitele umění, kteří se od sebe navzájem významně liší a zároveň mi umožňují můj vlastní rozvoj. Jakkoli se zdá logické, že příběhy jsou jasnou součástí a možná i počátkem obrazů, které jsem zpracovával v cyklech o Máchovi, Andersenovi a Exupérym, až tak jasné to nemusí být u projektů věnovaných malířům, které jsem začal před dvěma lety Césarem Manrique.

O to víc zřejmé se to ale jeví právě u Turnera. Při četbě nejrůznějších monografií, věnovaných tomuto malíři, jsem narazil na množství úvah o tom, čím se vlastně Turner odlišuje od ostatních krajinářů jeho doby. Mohlo by se zdát, že jeho úspěch je daný prostě dokonalou technikou, na jeho dobu pokročilým zachycením a zpracováním světla nebo prostě pouze tím, že byl neskutečně pracovitý a měl štěstí na klienty či na kladné přijetí u odborné i laické veřejnosti.

To by ovšem nebyla celá pravda, jsem dokonce přesvědčen, že by to byla spíš zavádějící zkratka. JMW Turner věnoval velké úsilí tomu, aby své krajiny pojímal velice komplexně, tzn. že v nich velmi často reflektoval aktuální vývoj v Anglii nebo v Evropě. Během svého života Turner zažil zásadní společenské i politické změny – celou Napoleonovu éru od jeho vstupu na politickou scénu až po neslavný konec na ostrově Sv. Heleny, zažil válku s Francií a Španělskem, za jeho doby byla vydána Deklarace nezávislosti v Americe, rozjela se parní železnice s osobní přepravou a první parník přepnul Atlantik. Na toto všechno Turner ve své tvorbě dokázal reagovat – náměty, volbou barevnosti, symbolikou. Kromě toho byl tím géniem, který významným způsobem rozvinul a posunul používání akvarelových barev včetně průběžného testování nových materiálů – ať již mluvíme o barvách nebo použitých papírech.

Co může Turnerův příklad přinést do mé tvorby – nebo kohokoliv jiného, kdo má větší uměleckou ambici, než se jen podělit o zdařilou fotografii krajiny?

Jistě jste mnozí z vás, podobně jako já, byli mnohokrát účastní diskuse na téma, která fotografie či obraz je lepší, úspěšnější, významnější. Tyhle diskuse jsou nekonečné a pravděpodobně takové i zůstanou. Já sám už jsem slyšel tolik možných vysvětlení… Počínaje tím, že obraz či fotografii prodává jméno, úspěšnost fotografie či obrazu se měří jeho cenou, za kterou se prodal v aukci nebo prostě že ten konkrétní autor měl štěstí, či plave dovedně uprostřed mainstreamu. Ať už tomu je jak chce, na příkladu Turnera je zřejmé, že ty obrazy či fotografie, které jsou úspěšnější, vyprávějí příběh – prostě to není jenom pohlednice. Však se podívejte sami, ať už v obrazových galeriích nebo na mnohé fotografie, které po zásluze vítězí v mezinárodních soutěžích. Ve většině případů zobrazují nebo reprezentují nějakou událost, buď historickou nebo současnou či vnitřní příběh, ukrytý očím pozorovatele tak, aby podněcoval k přemýšlení. Nezřídka formou zpracování vyprávějí také o dovednostech a zkušenostech vlastního tvůrce. Jinými slovy – technická dovednost, invence, inspirace a zpracovávané téma jdou ruku v ruce.

Jak se s tím vlastně při tvorbě fotografie popasovat? Na svých projektech jsem si vyzkoušel nejrůznější postupy. Od čistě emocionální fotografie pod vlivem krásné krajiny Máchova jezera až po intenzivní studium a vytváření scénáře jednotlivých fotografií či obrazů u Exupéryho. Koneckonců u spisovatelů to je relativně jednoduché, protože ti vám ten scénář poskytnou prostřednictvím svých knih. U malířů už je to složitější, tam samozřejmě velmi intenzivně vstupuje již hotové výtvarné dílo, kterým se můžete nechat inspirovat, ale ne přehlušit. A tak na vás čekají logické otázky:

• Jaká témata malíř zpracovával
• Byla to témata současná nebo historická
• Proč používal zrovna tuto barevnou paletu
• Jaké médium pro malbu používal a proč
• Jsou obrazy, které maloval, součástí nějakého jeho období či poznání
• Jak toto všechno může pomoci mně, který přichází mnohdy s odstupem 50, 100 let, v případě Turnera 200 let?
• Mohu jeho příběhy naroubovat na naši současnou situaci a jak
• Jak se vypořádám s mými prostředky fotografie ve vztahu k malbě
• Jak zabráním tomu, abych nebyl vnímán jako vykradač

To jsou otázky, které si běžný fotograf stojící v přírodě a snažící se vyfotografovat krajinu před sebou asi běžně nepokládá. A to je také to, co v mých očích odlišuje výjimečné fotografie /obrazy od ostatních – snaha o vyprávění příběhu, jeho usazení do naší reality – a když štěstí dá, také schopnost interpretovat zvolené téma pro obecenstvo přitažlivou formou.

Mohli byste říct, že toto všechno vám nicméně úspěch nezajistí. U Turnera je například zajímavé pozorovat dvě linie – linii uměleckou, která je reprezentována oleji a velkými platny, malovanými většinou pro účely výstav v Královské akademii nebo na zadání bohatých klientů, a linii obchodní, reprezentovanou převážně akvarely, kterou Turner často používal pro zajištění obživy a také jako zápisníky z cest. Zatímco u olejů mnohdy čelil velké kritice a ne vždy byl schopen obrazy opravdu prodat, tak jeho akvarely šly na dračku – ať už formou vlatní malby nebo jako podklad pro rytiny. Nakolik kdo z nás ví a je schopen si sám sobě otevřeně říct, co jsou ta témata a formy, které ho mohou uživit a co je naopak mé „velké umění“? Toto dilema je společné pro jakýkoliv obor lidské činnosti. Jsou činnosti a produkty, které jsou zásadní, veliké, důležité pro další rozvoj, ale možná obtížné na prodej a pak jsou produkty, služby a činnosti, které možná neprodáte za tak vysokou cenu, ale prodáte je pravidelně a je o ně relativně stálý zájem.

Aniž bych chtěl cokoliv implikovat a dále komentovat, pro mne je důležité u mé práce držet vždy linku příběhu. Asi bych neuměl odjet do Lake District (pozn.: projekt o Turnerovi) nebo na Lanzarote (pozn.: projekty o Exupérym a Manriquem) a jen tak fotit krajinu. To už přede mnou udělali mnozí a mnohdy daleko lépe, než to kdy svedu já. Ale to není podstatné, to není to, proč fotím a proč dělám své projekty. Samozřejmě se snažím dosáhnout maximální technické zručnosti ať už při focení, při editaci nebo při následné prezentaci, ale daleko podstatnější pro mne je, zda jsem schopen zpracovávat, interpretovat a prezentovat příběhy, které jsem si vybral a uvěřil, že je chci veřejnosti ukázat a že to má smysl – byť třeba jen pro mne.

A jak to měl Turner, jaká témata a proč zpracovával on, jak reflektoval svoji současnost a historii, o co se snažil, tak to se dozvíte z následujících čtyř blogů.

V Liberci 20.3.2022