JOAN MIRÓ I FERRÀ, životní příběh
Stejně jako předcházející projekty o Césaru Manriquem a Williamu Turnerovi, bude i projekt, věnovaný Joanu Miróovi, zejména o pochopení jeho tvůrčího procesu a následné interpretaci tohoto pochopení prostřednictvím individuální tvorby každého z účastníků. Nejde o napodobení finálního vzezření Miróovských obrazů / objektů, protože to nejde a vypadali bychom směšně.
Miró používal v různých formách symboliku, které se držel de facto celý život – hvězdy /souhvězdí, ptáky, ženy, erotické elementy, odkazy na primitivní umění, odkazy na kaligrafii. Za typické Miróovo logo se považuje hvězda načrtnutá čtyřmi čarami. Sám o své tvorbě říkal, že primární pro něj je čistá linie, tvar: „Pokud dosáhnu správný iniciační tvar, vše je na dobré cestě. Barvy se dostaví samy od sebe…“
Byl velmi variabilní umělec, který prošel nejrůznějšími výtvarnými styly – fauvismus, kubismus, surrealismus, snová malba, akční malba (abstraktní expresionismus). Až do konce života experimentuje s novými výtvarnými technikami. Často používá inspiraci v přírodě, sbírá artefakty, kterými plní svůj atelier („moje zahrada“), inspiruje se v poezii a hudbě, intenzivně spolupracuje s mistry dalších řemesel a vytváří s nimi společné výstupy (tiskaři, básníci, keramici, architekti, truhláři, tkalci,…). Jeho díla, která můžete najít ve formě různých typů malby, grafiky, keramiky, sochařství, tapisérie, scénografie či koláže, v sobě často měla i projev katalánské hrdosti.
Stručný životopis
JOAN MIRÓ I FERRÀ se narodil 20. dubna 1893 do starobylé katalánské rodiny v barcelonské čtvrti Barri Gòtic. Jeho otec byl hodinářem a zlatníkem, jeho matka pocházela z Mallorky. I přes jasný příklon svého syna ke kreslení (do kurzů kreslení začal docházet v sedmi letech do soukromé školy) trval jeho otec na tom, aby měl Joan nějaké standardní vzdělání a povolání. Od roku 1907 se tedy stal studentem obchodní školy a v sedmnácti letech nastoupil jako úředník v kanceláři obchodní firmy. Zároveň však začal navštěvovat školu Escuela de Bellas Artes, kde byl jeho učitelem Francesc d’Assís Galí, a kde dvanáct let před ním studoval také Pablo Picasso. Protože v následujícím roce vážně nervově onemocněl – objevila se u něj první z opakujících se depresí, poslal ho jeho otec na zotavenou na jejich venkovský statek v Mont-roig del Camp. Tehdy se definitivně rozhodl být malířem a konečně nalezl shodu se svým otcem. Pobyt na statku byl inspirací pro mnoho Miróových raných maleb katalánské krajiny z období fauvismu a kubismu, sem se také po celý svůj život opakovaně vracel.
Počátky – fauvismus, kubismus, surrealismus
Miróova raná díla, stejně jako práce podobně ovlivněných fauvistů a kubistů, byla inspirována Vincentem van Goghem a Paulem Cézannem. Dílo Farma později zakoupil Ernest Hemingway, který jej popsal slovy: „Je v něm všechno – to, jak vnímáte Španělsko, když jste tam, i to, co cítíte, když jste pryč a nemůžete se tam vrátit.“ Svou první samostatnou výstavu uspořádal v roce 1918 v Galerias Dalmau. V březnu 1919 se poprvé vypravil do Paříže, ale tato návštěva nebyla úspěšná, neboť prodej jeho maleb byl v Paříži ještě horší než doma a žil proto ve veliké chudobě. Setkal se však s Pablem Picassem, který se stal jeho přítelem a rádcem a podporoval ho v jeho uměleckém snažení.
V roce 1923 odjel do Paříže znovu. Setkání s André Bretonem, Paulem Eluardem a Louisem Aragonem, kteří právě v té době dali vzniknout surrealismu, bylo pro Miróa osudové. Miró uchopil myšlenku surrealismu ve své tvorbě s nadšením. Kde však ostatní surrealisté využívali k proniknutí do hloubky podvědomí vidin, snů, halucinací, hysterie a šílenství, Miró se nechával vést svou představivostí mnohdy vyvolanou hladem (opět finančně strádal a musel žít velmi střídmě a asketicky). Navzdory surrealistickým automatickým technikám skici ukazují, že jeho práce byla často výsledkem metodického procesu.
V Paříži pod vlivem básníků a spisovatelů vyvinul svůj jedinečný styl: organické formy a zploštělé obrazové plochy kreslené ostrou čarou. Miró: „Jak jsem vymyslel své kresby a nápady na malbu? V noci jsem se vracel domů do svého pařížského studia v Rue Blomet, šel jsem spát a někdy jsem neměl ani večeři. Viděl jsem věci a zapisoval jsem si je do sešitu. Viděl jsem tvary na stropě…“
Abstrakce, snové malby, grafika
Kolem let 1925-26 konečně nastal zlom v jeho finanční situaci – pomalu začal prodávat svá díla. Zjednodušením struktur obrazu Miró vstoupil vedle surrealistických prací do období tzv. snových maleb. Potlačil dokonce symboly, vytvořil nový styl abstrakce a popisoval své sny. Jeho malby začaly vyjadřovat napětí mysteriózní kosmické události, setkání forem, tance v nekontrolovatelných silách přírody.
12. října 1929 se Miró oženil s Pilar Juncosou ze starobylé Mallorské rodiny. Usadili se v Paříži v rue Mouthon a dva roky po svatbě se narodilo jejich jediné dítě, dcera Dolores. V tomto šťastném období Miró vytvořil velké množství obrazů, objevil se nový obsah s erotickým nádechem. Začal se také vyjadřovat prostřednictvím jiných materiálů. Čistou abstrakci bez vztahu k realitě odmítal a se
surrealismem se rozešel, protože si chtěl zachovat svobodu tvorby a nechtěl se účastnit politických přesahů (i přesto, že duchovní otec surrealismu, André Breton, o jeho stylu prohlásil, že je nejsurrealističtější ze všech surrealistů).
V roce 1930 vytvořil svá první grafická díla, cyklus litografií. Zabýval se i ostatními grafickými technikami, jako jsou suchá jehla, lept, akvatinta, dřevoryt a linoryt. Politická situace ve Španělsku se začala měnit a malíř svou tvorbou reagoval na politické události. Jeho plátna se zaplnila monstry vyvedenými v drásavých barvách na černé nebo červené obloze a znázorňující konflikty a absurditu války. Násilí vyjadřoval často symbolicky, v malbách se objevily ustříhané nehty, staré zubní kartáčky, rezavé řetězy, pružiny a smotané provazy.
Vývoj kolem 2. světové války, Konstelace, keramika
Na počátku druhé světové války se Miró ze Španělska odstěhoval do Normandie. Zde vznikla ojedinělá série malých kvašů na papíře nazvaná Konstelace, ve které se snažil najít jistotu, ohroženou válečnými událostmi, v harmonii symbolů. V roce 1941 mu byla uspořádána první retrospektivní výstava v Muzeu moderního umění v New Yorku spolu s vydáním první obsažné monografie. Do New Yorku se Miró vrátil v roce 1947 a strávil zde osm měsíců. Jeho práce vyvolaly velký ohlas a malíř byl požádán o rozsáhlé nástěnné malby. V průběhu dalších let vytvořil také velké keramické mozaikové stěny pro různé budovy v USA, Evropě i Japonsku, jeho monumentální sochy jsou umístěny například v Paříži, Chicagu, Houstonu nebo Barceloně.
Miróův odkaz
Analýzou osobních textů, které napsal Joan Miró, bylo zjištěno, že během svého života zažil několik epizod deprese. Mezi jeho duševním zdravím a jeho malbami existuje jasná souvislost, protože malbu používal jako způsob, jak se s těmito depresemi vypořádat. Joan Miró řekl, že bez malování jej ovládly ‚černé představy‘ a nevěděl, co se sebou dělat. Vliv jeho duševního stavu je velmi dobře patrný na obraze Karneval harlekýna. Pokusil se namalovat chaos, který prožíval ve své mysli, zoufalství z toho, že chce ten chaos nechat za sebou, a bolest, která kvůli tomu vznikla. Miró zde namaloval symbol žebříku, který je viditelný i na mnoha dalších obrazech. Má symbolizovat útěk.
V posledních desetiletích svého života Miró zrychlil svou práci s různými uměleckými technikami a vyrobil také stovky keramických děl, včetně Měsíční a Sluneční zdi v budově UNESCO v Paříži. V roce 1979 získal doktorát honoris causa na univerzitě v Barceloně. Ještě za svého života věnoval Barceloně sbírku svých prací, které se staly základem Nadace Joana Miróa. Nadace vlastní a postupně vystavuje 180 obrazů, 145 plastik, 9 tapisérií, 5.000 kreseb a celé grafické dílo, které dosahuje téměř 2.000 prací.
Barcelonská Nadace byla naším prvním cílem v rámci projektu – navštívili jsme ji na konci listopadu minulého roku a prohlédli si také některé instalace (sochy, keramika) v městském prostoru.
Projekt o Joanu Miró
Hlavní část naší práce se ale odehraje v květnu na ostrově Mallorka, kam se Joan Miró v roce 1956 přestěhoval a žil až do své smrti 25. prosince 1983. V Palmě de Mallorca je kromě rodinné vily a Nadace Pillar a Joan Miró k vidění také umělcův ateliér (postavený jeho přítelem, architektem Josepem Lluísem Sertem), o kterém se Miró vyjádřil, že je to jeho splněný celoživotní sen.
Již teď se těším na to, co z nás „vypadne“, protože tenhle projekt je asi to nejobtížnější, co jsem v rámci triptychu, věnovaného světovým malířům, mohl fotografům vybrat. Závěr projektu očekávám na jaře 2024.
V Liberci 13.3.2023
Zpracováno s pomocí publikace „The Thrill of Seeing“ (The Josef and Anni Albers Foundation, 2014) a Wikipedie (CZ/EN)