Antoine de Saint Exupéry – VERNISÁŽ 21.11.2019, Palác Adria, Galerie kritiků

Vernisáží „Píseň pro rytíře Aklina“ jsem dokončil svoje zatím nejrozsáhlejší dílo. Vlastní instalace včetně přípravy nám ve dvou lidech vzaly dva dny – děkuji tímto Jurovi Výborovi nejen za další ruce, ale hlavně za nápady, které přinesl na poslední chvíli, a které nám jednak zkrátily potřebný čas, ale zároveň celou výstavu zpřehlednily, zjednodušily.

Předehra – Sobota 16.11.:

Nebylo to plánováno, ale prostě se to tak sešlo – sobotní dopoledne jsme strávil v Czech Photo Center, kde zasedala mezinárodní komise Evropské federace profesionálních fotografů a já se přímo na místě dozvěděl, že moje certifikační portfolio (jehož součástí byly fotografie z Máchy a Andersena) bylo úspěšné a já tak získal titul certifikovaného evropského profesionálního fotografa, QEP !! Obrovské povzbuzení před následující dřinou.

Příprava instalace – Neděle 17.11.:

Sešli jsme se s kamarádem Jurou u něho ve firmě v Jablonci nad Nisou. Když pominu zadání a vyzvednutí finálních tisků obrazů, katalogů a popisek od tří tiskařských firem z Prahy a Jablonce nad Nisou, kterému jsem se věnoval od 1.10., to nejpodstatnější bylo rozhodnutí o instalaci pracovní části výstavy (ukázky z manuskriptu Malého prince, skici obrazů, ukázky blogu) na kartonové pruhy. Dlouhou dobu jsem pracoval s představou tisku textu na zeď a individuální instalací jednotlivých plakátků v počtu 21 kusů přímo na zeď galerie, na konci mě Jura „ukecal“, že budeme lepit na kartonové pruhy a texty abych napsal rukou, že to bude autentičtější. Pravdou je, že písmem jsem se zabýval na stavárně prakticky každý den, nicméně se tím už 20 let neživím … A tak jsem psal a psal a Jura mezitím lepil plakátky na kartony. Tím pádem jsme tuto část instalace měly předpřipravenou a hotové panely jsme druhý den lepili rovnou na zeď v galerii.

Instalace – Pondělí 18.11.:

Ráno jsme naházeli všechny materiály do auta a vyrazili do Prahy. Měl jsem domluveno, že galerie bude k dispozici od 10:00 pro instalaci, což se i potvrdilo. Vyložili jsme v galerii, auto zaparkovali do Václavských garáží u Karláku a šlo se na to. Nejdříve jsme rozvěsili všechny obrazy, pak přišly na řadu kartony a lepení popisků k obrazům a pak, slovy Jury, nastal ten pravý punk. Prvotní idea byla pověsit dřevěnou vrtuli /artefakt pod nosníky atria, od ní stáhnout tři potištěné pruhy látky, představující oblohu, poušť a válku a mezi ně rozvěsit volně obrázky z Francie, Maroka a také hvězdokupy od kamaráda Milana Kopeckého. To už mezitím dorazila Táňa Medvecká, aby si obhlédla místo činu a v přední části galerie zahájila kurátorka galerie, paní Čiháková Noshiro, rozpravu ke stěhování Slovanské epopeje. Nakonec z rozvěšovacího záměru s mnoha sprostými komentáři sešlo (věřím, že si to paní Medvecká dost užila … ☺ ), vrtuli jsme upevnili na malířský stojan, fotografie nalepili po zdech a potištěné pruhy látky jsem si odvezl zpátky domů. Končili jsme kolem sedmé hodiny večer, záda na kaši a modlili se, aby do vernisáže nic nespadlo …

Vernisáž – Čtvrtek 21.11.:

Do galerie jsem dorazil už kolem jedné po obědě – potřeboval jsem ještě dolepit hvězdokupy, zkontrolovat kartony, nainstalovat projektor a video smyčku a měl dorazit kamarád, který chtěl výstavu vidět předtím, než odjede do Hradce Králové. V pět se předpokládalo setkání s tiskem, ze kterého však tentokrát sešlo, což mě docela rozladilo – předpokládal jsem, že se to stane stejně jako u předchozích dvou kontemplací, bral jsem to za část úkolu galerie. Kdybych byl tušil, mohl jsem něco organizovat sám, ale to už bylo pozdě. Na druhou stranu jsem měl spoustu času si připravit úvodní slovo (… na mluvení před lidmi jsem zvyklý, takže vím, že cokoliv si připravím, stejně všechno zapomenu a pak vařím z vody… což se samozřejmě také stalo, ale to podstatné jsem ze sebe při úvodním slovu dostal…).

Od půl šesté mi začali telefonovat přátelé, že je Praha totálně zasekaná a že to asi nestíhají, včetně mé dcery a také sestry, která zůstala viset ve vlaku před Hlavním nádražím, a ukázalo se, že jejich vlak si vybral nějaký skokan … Nakonec to většina stihla a až na pár výjimek jsme v 18:15 mohli začít. Na úvod promluvila kurátorka galerie, paní Vlasta Čiháková Noshiro, která shrnula všechny tři kontemplace, okomentovala Exupéryho a předala mi slovo. Já sám jsem chtěl být co nejstručnější, abych nebral čas na ukázky v podání paní Medvecké, nicméně jsem to využil k poděkování všem, kteří mě na cestě kontemplacemi poslední 4 roky doprovázeli. Táňa Medvecká posléze přečetla tři ukázky z díla Saint-Exupéryho a dočkala se zaslouženého potlesku – je to skvělá ženská a úžasná herečka. Svým způsobem tak udělala krásnou tečku za mou prací.

Na vernisáži se sešla pestrá skupina lidí. Stálí návštěvníci galerie, moji přátelé a spolupracovníci z firem, kde jsem pracoval či stále ještě pracuji, rodinní příslušníci včetně dvouměsíční vnučky Elišky, absolventi mých workshopů a foto cest, bývalí kolegové z fotoklubu Balvan, ze kterého jsem minulý rok odešel, různí podporovatelé a pomocníci či lidé, kteří mě sledují na sociálních sítích. Je to pro mě hodně zavazující! Jedinou negativní stránkou pro mne bylo to, že jsem prostě nebyl schopen se věnovat všem, kdo přišli. Je sice úžasné, že na moji vernisáž bez nějaké dramatické reklamy přijde pravidelně 100-200 lidí, na druhou stranu pak po vernisáži hluboko do noci přemýšlím, zda jsem snad někoho neurazil svojí nevšímavostí, ach jo…

Výstava bude nyní viset až do 15.12., kdy ji sejmu, mezitím ještě ve čtvrtek 12.12. uspořádáme s galerií komentovanou prohlídku. V mezidobí také vyndám e-knihu k Exupérymu, kterou mám téměř dokončenou a na příští rok plánuji průřezovou výstavu k triptychu či monografii. Takže ještě není úplný konec, nicméně ta dvířka a kliku už vidím!

V Budyni nad Ohří, 25.11.2019