Úžasný Leoš Janáček

Leoš Janáček – zahájení projektu

Leoš Janáček??? To se přeci nedá vůbec poslouchat!!! Tak asi takhle bych na Janáčka reagoval v mém „rockovém období“.

Vážná hudba se mi líbila vždy, ale v ne příliš náročné poloze – takže klasici, max. ranní romantici. Současná vážná hudba? Tak to vůbec ne. Koncerty vážné hudby však navštěvujeme pravidelně – již téměř deset let máme abonmá do Rudolfina – rádi si zajedeme třeba i na koncert či operu mimo ČR – podobně jako na výstavy. A také platí, že jednotlivé druhy umění jsou si navzájem blízké, doplňují se a navzájem podporují. Ukázalo se, že prostřednictvím mých projektů – a teď mám na mysli zejména ty o Manriquem a Miróovi – jsem se nevědomky přiblížil i k moderní vážné hudbě.

A jsme u jádra pudla – lze skladatele vážné hudby použít jako inspirační zdroj podobně jako spisovatele a malíře? Já věřím, že ano. A v následujících 3-4 letech se o to budu snažit – skrze Leoše Janáčka, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.

Doposud jsem vždy postupoval u projektů velmi podobně – snažím se zjistit o dané osobnosti co nejvíce z jeho života, míst, kde se pohyboval, pochopit prostředí a dobu, ve které tvořil. Následně si vytvořím kostru projektu – záchytné body, zvolím si exteriéry k focení a pokud možno stanovím vlastní rozsah projektu a způsob zpracování. Ohledně exteriérů je to s Janáčkem jasné – Hukvaldy /Lašsko, Luhačovice /Valašsko, trochu Brna, trochu Bílých Karpat a trochu jižní Moravy. Toto všechno mi až doposud výborně fungovalo, s Janáčkem se ale leccos mění – například výstup projektu nebude pouze fotografický, ale z velké části výtvarný – zde budu navazovat na charakter práce z projektu o Miróovi.

Největší výzvou ale pro mne bylo vybrat, kterým dílem skladatele se mám nechat inspirovat. Mám za sebou desítky hodin poslechů a dlouhou dobu jsem váhal, zda mám projekt dedikovat pouze jednomu vybranému dílu či nějakému průřezu dílem (protože dílo každého skladatele je rozsáhlé a téměř každý tón, každá věta, evokují nějakou představu).

Nakonec jsem se přiklonil k tomu, že vytvořím 6 skupin, přičemž v každé bude jeden vrcholový obraz a nějaké menší, které do skupiny dle mého názoru a mé osobní chuti patří. Vlastní výběr do těchto skupin vždy zhruba odpovídá době vzniku /periodě jednotlivých děl. Ten výběr byl hodně těžký, bylo také od počátku jasné, že na některá díla se zkrátka nedostane a nezavděčím se všem – a je také jasné už teď, že při realizaci budu čelit situacím, kdy se s některým dílem prostě nedokážu poprat, proto ve výčtu nejsou třeba Osud, Broučkiáda, Makropulos a ani Liška Bystrouška, kde bych velmi obtížně hledal vlastní vizualizační podobu …

A jaká že díla se do mého finálního naposlouchaného výběru tedy nakonec dostala? Zvolil jsem si jako počáteční Janáčkovo folkloristické období – dobu, kdy začal sbírat lidové písně a nápěvky a jeho tvorba se dramaticky proměnila. Ve výběru proto jsou: Lašské tance, Amarus, Žárlivost, Její pastorkyňa, Taras Bulba, V mlhách, Po zarostlém chodníčku, Káťa Kabanová, Balada Blanická, Mša Glagolskaja, Sinfonietta, Smyčcový kvartet č.1 (Kreutzerova sonáta), Smyčcový kvartet č.2, Z mrtvého domu, Concertino, Capriccio.

Jak na mne takhle na začátku Leoš Janáček působí a co od projektu očekávám? Že to bude velký, nádherný souboj – bez přehánění. S hudebními skladateli se vracím tam, kde jsem se spisovateli skončil – do světa, který na rozdíl od malířů nabízí individuální, ničím nezatíženou možnost vizualizace. Chystám se na cca třicet obrazů během osmi měsíců. Je to zvládnutelné? Nevím, dám vědět 😊

V Liberci 16.12.2024