Leoš JANÁČEK – Instalace výstavy a vernisáž

JDU PO HŘEBENI STŘECHY DO SLUNCE: Moje doposud nejkrásnější výstava

Sluneční lázně v Luhačovicích ožily Janáčkem. Instalace i vernisáž jsou úspěšně za mnou a já stále vstřebávám ten nádherný pocit. Byla to jízda plná emocí, respektu k architektuře a skvělých setkání. Pojďte se se mnou podívat, jak celá akce vznikala.

Architektonický oříšek: Jak instalovat v unikátním skleníku

Instalace v nově rekonstruovaném skleníku Slunečních lázní rozhodně nebyla jednoduchá. Moje hlavní meta byla jasná: maximálně zachovat a podtrhnout dojem, který v návštěvníkovi zanechává samotná stavba.Geniální rekonstrukce skleníku, hlavní budovy Vodoléčebného ústavu a slunečních lázní probíhala v letech 2021 až 2024 podle návrhu architekta Petra Všetečky. Výsledek se povedl po všech stránkách. Abychom nepoškodili historické a citlivé povrchy, osobně jsem pana architekta navštívil v Brně. Způsob uchycení obrazů jsme spolu detailně konzultovali.

🎥 Instalace výstavy

Impozantní dětská mozaika v srdci skleníku

Začal jsem tou největší výzvou – instalací mozaiky z maleb dětí ze ZUŠ Luhačovice. Jednotlivé kartony jsem upevňoval na předpřipravené dřevěné rámy. V centrální části skleníku tak vyrostlo impozantní dílo o rozměrech 4 × 2,5 metru. Je na ni vskutku úchvatný pohled. Tento prostor slouží také pro doprovodné akce a koncerty. Místo jsem proto doplnil o hlavní baner výstavy a doprovodné fotografie, které mapují moji osobní cestu za Janáčkem po vybraných lokalitách.

🎥 Instalace dětské mozaiky

Janáčkův svět v křídlech do tvaru U

Samotné obrazy našly domov ve dvou křídlech budovy, která s centrální částí svírají tvar písmene U. Propojení hudby, malby a architektury dostalo jasný řád:

• Levé křídlo: Patří operám Její pastorkyňa a symfonické básni Taras Bulba a časově souvisejícím dílům
• Pravé křídlo: Hostí okruh obrazů inspirovaných Glagolskou mší, Káťou Kabanovou a operou Z mrtvého domu

Ve skleníku jsem trávil dva celé dny od rána do pozdního odpoledne. Díky tomu jsem mohl sledovat, jak denní světlo procházející střešními okny mění atmosféru. Světelné paprsky dopadaly na malby v neuvěřitelných úhlech. To byla čistá nádhera.S veškerým respektem ke krásným výstavám, které jsem měl v pražské Galerii kritiků nebo v Krajské vědecké knihovně v Liberci, musím říct jedno: Luhačovickou výstavu řadím esteticky na samý vrchol své dosavadní výstavní praxe.

Předvečer vernisáže: Sborový zpěv, který rozechvěl skleník

Dokonalé naladění přišlo už v předvečer vernisáže. Skleník rozeznělo Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU). Skladby Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Pavla Křížkovského, Oldřicha Halmy, Jana Šoupala a samozřejmě samotného Leoše Janáčka vytvořily neopakovatelný zážitek. Všichni jsme byli okamžitě emočně vtaženi do Janáčkova světa.

Den D: Nervozita, která se proměnila v čistou radost

Každý autor to zná. Ta plíživá nervozita před otevřením dveří: Dorazí vůbec někdo? Bude výstava lidi zajímat, nebo se mine s vkusem lázeňských hostů? Moje obavy se rozplynuly během prvních minut. Účast byla fantastická.

🎥 Vernisáž výstavy

Vernisáž zahájila krásným slovem ředitelka Slunečních lázní paní Hana Felcmanová. Po ní převzala slovo paní Ludmila Loucká, ředitelka Nadace Leoše Janáčka. Přiblížila přítomným poslání Nadace, představila Janáčka jako člověka z masa a kostí a skvěle rozebrala skladby, které se staly přímou inspirací pro mé obrazy. Třetím řečníkem byl pan Jan Pohribný, prezident Asociace profesionálních fotografů ČR. Ve svém projevu připomněl Josefa Sudka, který Janáčkovo dílo fotograficky reflektoval bezmála dvacet let. Nesmírně si vážím toho, že Honza podnikl kvůli úvodní řeči tak dalekou cestu vlakem z Prahy do Luhačovic a hned druhý den zpět. Jeho vlastní volná tvorba a výtvarné přesahy jsou pro mě dlouhodobě velkou inspirací.

Splněný sen a pozvání pro vás

Na vernisáži se sešla pestrá komunita lidí. Lázeňští hosté, milovníci umění, moji kolegové z branže a především moje rodina, která za mnou neváhala cestovat přes celou republiku. Toho si vážím nejvíc. Když na závěr VIV Quintet spustil dechový sextet Mládí od Leoše Janáčka, kruh se uzavřel. Byl to nádherný start.

Výstava Jdu po hřebeni střechy do slunce je oficiálně zahájena! V luhačovických Slunečních lázních potrvá až do 15. srpna 2026. Pokud budete mít cestu kolem, vezměte si sluchátka, zaposlouchejte se do Janáčka a nechte na sebe působit spojení hudby, barev, autorských textů a architektury. Budu moc rád, když mi napíšete, jak na vás výstava zapůsobila. A nezapomeňte, výstava je prodejní!

V Liberci 18.7.2026