“Fotografování metodou ICM” a “Fotografický projekt” = kurzování v Třebenicích

HAZMCo mají společného hraběnka Mitsuko Coudenhove-Kalergi, Vltava, Šumperk a vozíčkáři? Odpověď je jasná, jsou to skvělá témata pro fotografické projekty.

Po pandemické odmlce se konečně, opatrně, snad, rozjela znovu fotografická sezona a plánované kurzy. Sice jsem si vyzkoušel i webinář pro TK Actions plugin, ale fyzický kontakt je přece jenom něco jiného, v tom mi dají asi všichni za pravdu. Přestože fotografové jsou ve svém focení většinou osamělá stvoření, ponořená do svého projektu a tématu, díky covidu bylo cítit, jak moc se na shledání všichni těšili. A na rozdíl od prvního běhu spojených kurzů ICM a Fotograficky projekt v Třebenicích v září minulého roku jsme tentokrát byli odměněni krásným počasím. To se pak hned líp švenkuje, zoomuje, fixuje a všelijak jinak tančí s kamerou.

MG 4256 2 copyI tentokrát jsme zopakovali stejnou trasu pro ICM focení – jez na Ohři, Panenský Týnec a kamenná slunce u Loun, přibylo ale dvakrát večerní focení pro radost, protože bylo opravdu krásné počasí a zejména v sobotu, kdy přes Litoměřice nejdřív přešla rychlá bouřka a deštík, se obloha nad Hazmburkem ukázala v tom nejlepším světle. Připadal jsem si jako ten nejdokonalejší organizátor na světě. Na louku nad Kostelcem nad Ohří jsme dojeli jak do Národního divadla – zrovna roztahovali oponu a začínalo představení. Kolegové vyskakovali z aut jako v akčním filmu, se zapnutými kamerami  a s pokřikem „to si děláš pr…l, tos nás sem nemoh´ přivézt dřív…“, se vrhali na pozice – prostě gurmánský zážitek. Už chyběl jen ten Aperol.

Další rozdíl oproti prvnímu běhu byl také v dvoudenní části o Fotografickém projektu. Bylo nás o tři méně, takže to bylo hodně individuální a osobní, ale hlavně, všichni si s sebou přivezli nebo měli v hlavě založené reálné projekty, takže jsme nemuseli dělat žádné cvičné studie na techniku projektování. Stejně jako na podzim i tentokrát s námi sobotní část strávil Tomáš Vocelka, který je nejen skvělý fotograf, ale také mediálně protřelý profík, takže jeho poznámky, otázky a „něžné šťourání v otevřené ráně“ všem pomohli ve skvělém zacílení jejich projektů – a to se počítá!!!

MG 4483 KOSTELČerven je doba maková. To je těžké ubrzdit. Ovládnul jsem se jenom jednou, to když jsme se dostali do časového presu s časem na oběd a odpolední teorii. Cukala mi noha nad brzdou, zpomaloval jsem, ale nakonec jsem přeci jen dal přednost časovému plánu před tou červenou a fialovou záplavou. Však mi to taky dámy následně spočítaly. Musel jsem slíbit nápravu – a vlastně proč ne, sice to fotí kdekdo, ale takový snímek dronem fotografů utopených v červeném moři zase tolik není. Vyblbnuli jsme se všichni a nakonec jsme to neutralizovali zážitkem veskrze podzimním, houbičkovým a dřevěným v Kostele Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích. Pokud jste v tomto odsvěceném kostele ještě nebyli, udělejte si čas. O kostel se stará Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích a ten prostor je neskutečný zážitek – navíc tam pořádají krásné výstavy!

Nedělní dopoledne pak bylo vyvrcholením snažení, kolegyně a kolegové prezentovali krásné čtyři projekty a mě už teď nezbývá než se těšit na to, až je dotáhnou a představí veřejnosti. Určitě si to zaslouží!

Tak příště, přijeďte i vy, na podzim do Krkonoš, přeji vám dobré světlo a brzy na shledanou!

V Liberci, 19.6.2021

A takhle jsme si to užívali